NA CESTÁCH: Falza? Falza!

Výstavou „Falza? Falza!“ ve Šternberském paláci v Praze připomněla Národní galerie problém originality. Jak přistupujeme - v době masového rozšíření kopií fotografií v tištěné i digitální podobě - k výtvarným dílům vytvořeným v jedinečném provedení, ale s úmyslem zmást diváka a oklamat kupce. Klesl práh naší tolerance vůči neautorizovaným kopiím? Stírá časový odstup rozdíl v hodnotě mezi originálem a padělkem? Co je to vlastně originál?

Svatý Kryštof. Dřevo ze 14. století posloužilo k padělku gotické sochy v 19. století.

V textu k výstavě Národní galerie se dočteme: „Některé práce původně vznikly s dobrým úmyslem a teprve s odstupem doby se v důsledku nepochopení či neznalosti souvislostí staly falzem. Účel vzniku napodobeniny často není snadno odhalitelný a hranice mezi dílem vytvořeným s čestným záměrem a padělkem je mnohdy nezřetelná.“ Například v Asii bylo běžné užívat jména historických umělců na novější předměty jako výraz pocty, nikoliv ke klamným účelům.

Umělecký trh je zahlcen neautorizovanými zvětšeninami fotografií, novotisky grafik, reprodukcemi vydávanými za originály. Množství obrazů je podepsáno zfalšovanými signaturami. Současně je uznávána hodnota odhalených významných padělků, dobových kopií a sběratelských kuriozit. Autorům těchto výtvorů nelze upřít zručnost a vhled do uměleckého světa. Nejedná se ovšem o nic nového. 

Původní obraz z 16. století byl přemalován v 19. století zobrazením svatého Jiří ve stylu napodobujícím renesanci.

Svá autorská práva musel hájit už Albrecht Dürer v 16. století. Napodobeniny jeho grafik se zfalšovanou signaturou se prodávají dodnes. Dobové kopie antických soch daly základ vývoji moderního umění. Díky množství laciných kopií je i veliké umění cenově přístupné běžným zájemcům. Technologické možnosti současných restaurátorů umožňují důkladný průzkum podezřelých děl, ale absolutní jistotu, o co přesně se jedná, nemáme v některých případech dodnes. Respektujeme jejich zjevnou estetickou hodnotu, kvalitu materiálu a zpracování, historickou stopu.

Možnost porovnat originál a padělek obrazů Jana Zrzavého.

Bude se náš pohled na problematiku originality a falza dál vyvíjet? Doprovodný program výstavy nabídl například perspektivy digitálního umění, kde „originalitu“ zajišťuje majiteli certifikát NFT. 

Detail obrazu slavného falzifikátora Hana van Meegeren, kterým byl oklamán Hermann Göring.

Autoři výstavy se sami ptají: „Kde leží hranice autonomie, originality a aury uměleckého díla ve 20. a 21. století a jak a kam se dnes posouvají?“ Poněkud jiný přístup volíme, chystáme-li se k finanční investici do uměleckého díla, nebo když nám „stačí“ ponořit se do uměleckého zážitku. Dílo je před divákem autonomní, často bez autora. Existuje jako výzva recipientovi, aby si ho ve své mysli na základě svých zkušeností sám vytvořil. Jak se tedy k problematice falz postavit? Dívejme se s citem a nakupujme s rozumem.

Text a foto: Richard Kliment