Miroslav Legát, rodák z Kroměříže, čtyřicet let trvale žijící ve městě Belo Horizonte, v brazilském státě Minas Gerais, velice rád vzpomíná na svá tři zastavení ve Špindlerově Mlýně. Sám k tomu uvádí: „Pobývám sice více než půl svého jednasedmdesát let trvajícího života v Jižní Americe, přesto jsem velmi hrdý na to, že jsem Čech.“
Na pohlednici je Belo Horizonte, hlavní město státu Minas Gerais ve federativní republice Brazílie. Město má zhruba pět milionů obyvatel, je známé kontrastem mezi současnými výškovými stavbami a klasickými nízkými budovami. Při plánování města se architekti inspirovali plány pro Washington D.C. a i proto jsou v Belo Horizonte široké ulice lemované vysokými stromy, velká náměstí a parky.
„Mám v Brazílii rodinu (manželku Marii de Sao Pedro a téměř čtyřicetiletého syna Venceslauo), ale brazilská mentalita je mi poněkud vzdálená. Rád a často si připomínám okamžiky, kdy mě pracovní příležitosti „zavály“ do Špindlu. Poprvé v roce 1967, podruhé v roce 1990 a napotřetí v roce 1994,“ pokračuje Mirek Legát.
Od dětství ho bavilo učit se cizí jazyky. Už jako malý kluk dobře zvládal italštinu a angličtinu. Před sedmačtyřiceti lety odešel z tehdejšího Československa studovat do Norska ekonomii. Nestačila mu jedna vysoká škola a tak přibral jazykovku (norštinu, dánštinu a švédštinu), v noci pracoval jako vrátný a tak vydělával na studia.
Byl u norského námořnictva
Po téměř pěti letech, po promoci, nastoupil na dva roky do Norského vojenského námořnictva. A protože je člověk neposedný, když opustil vojáky, následně se stal vedoucím recepce nejmenovaného hotelu v Oslo. Po sedmi letech prožitých v Norsku získal jako odborník nabídku z hotelu v Belo Horizonte.Od té doby vystřídal několik míst svého působení - mimo jiné také například v New Yorku, převážně ve vedoucích pozicích brazilských hotelů. Své lingvistické nadání zúročil ve znalosti více než dvanácti světových jazyků, mezi které patří kupříkladu japonština nebo indonéština. V současné době vyučuje ve své jazykové školičce především ruštinu, angličtinu a němčinu.
Mirek a jeho žák Evandro při výuce ruštiny v jazykové školičce.
Miroslav Legát je vášnivým sběratelem pohlednic a poštovních známek. Pohlednice čítají zhruba 15 000 kousků. Známek má nepočítáno. Archivuje je v albech a ukládá v pánském pokojíčku, spolu s výročními či tzv. příležitostnými poštovními obálkami, v úhledných kupičkách ve skříňce. Tu dekorují suvenýry z Ruska a od neteře Lenky z Thajska.
V kanceláři jazykové školičky, která má sídlo ve výškovém domě, naproti trvalému bydlišti, na zdi visí vzpomínky na Norsko. Obří fotografie přístavu, s menší fotografií norského krále Olafa V. a nejmenší osobní fotografie v uniformě námořního poručíka připomíná dobu jeho aktivního působení v Norském vojenském námořnictvu. Nechybí zhmotněné vzpomínky na Špindlerův Mlýn.
Obloukový most Svaté Terezy z roku 1930 v centru, Mirkovi připomíná historický špindlerovský.
Dalším významným je „oltářík“ se současnými ikonami ruského národa, mezi které v jeho podání patří prezident Putin a bývalý prezident Medveděv. Právě toto místečko je významné pro několik Brazilců a Brazilek, kteří pravidelně dochází na výuku ruštiny. Nejenom znalost řeči, ale především Ruská zem je cílem jejich snažení. Připomeňme studentku VŠ Julii, která pobývala v Rusku již několikrát, profesorku Ciel, která ke své bohaté znalosti dalších světových jazyků cíleně přibrala ruštinu a v nedávné době absolvovala zkoušku přímo v Petrohradě, anebo Evandra, spolumajitele střední školy, který se chystá nedaleko Moskvy zakoupit byt pro své plánované půlroční pobyty.
Pohled z Mirkova bytu ve výškové budově, situované na velmi dobré adrese nedaleko městské hlavní třídy, na okénka jazykové školičky.
S výukou češtiny je to jiné. A tak dle „profesora“ Mirka, kterého tak nejenom brazilští žáci, ale i sousedé a vrátní okolních domů oslovují, nemá bohužel v současné době o výuku českého jazyka nikdo zájem.
Text a foto: Dáša Palátková
