Pokud někdy budete projíždět Německem a dostanete se do blízkosti průmyslové metropole Stuttgart nebo malebného univerzitního města Tübingen, tak si udělejte klidně i odbočku na zámek Lichtenstein. Stojí to za to jak kvůli architektuře, expozici, tak i s ohledem na příběh vzniku zámku. Je zajímavé, že svůj vliv na tom má i mladý nadšený spisovatel a novinář Wilhelm Hauff (1802-1827).
Pohled na zámek Lichtenstein
„Můj pradědeček – Wilhelm, hrabě z Württemberku – se inspiroval románem Lichtenstein, jehož autorem byl právě Hauff. Nechal postavit zámecký areál na základech starého rytířského hradu,“ potvrzuje v brožurce, kterou dostávají turisté na Lichtensteinu, současný majitel zámku, Wilhelm Albert, vévoda z Urachu.
Pomník věnovaný spisovateli a novináři Wilhelmu Hauffovi
Zámek byl postaven v letech 1840-1842 v novogotickém stylu. Tyčí se na mohutné skále a bývá často označován jako „pohádkový“. Jméno dostal podle světlého kamene – Lichterstein.
Pro časové porovnání: historický román Lichtenstein vyšel v roce 1826. Tehdy bylo spisovateli Hauffovi 24 let. Zemřel bohužel o pouhý rok později na tyfus. To byla škoda, protože byl velmi pilným autorem a mohl toho vydat mnohem více. Psal třeba i pohádky či novely. Řada jeho děl se později dočkala zfilmování – jako příklad lze uvést němé filmy Muž na Měsíci, Othello, Hospoda ve Spessartu nebo Žebračka od svaté Marie.
Zfilmovány byly rovněž pohádky jako Trpaslík Nos, Labakan, Malý Muk a vznikly taktéž filmy Osvobození Fátimy, Klobouk, měšec a láska či Chladné srdce.
Wilhelm, hrabě z WürttemberkuZbroj i červená kaple
Do památky vstupujeme s průvodkyní po mostku (až do roku 1920 tu byl most padací). Během přibližně půlhodinové prohlídky uvidíme několik zajímavých místností. Patří mezi ně zbrojnice, kaple nebo „nálevna“ (Trinkstube). „Zámek je vlastně takové vzdání holdu středověku,“ zmiňuje současný majitel Lichtensteinu.
Ve zbrojnici nás průvodkyně mimo jiné upozornila na vzácné brnění původního majitele zámku. „Hádejte, kolik váží?“ zeptala se a uslyšela odpovědi 100 a 20 kilo. „Ne. Je to právě něco mezi – 50 kilogramů,“ prozradila návštěvníkům.
Ve stejné místnosti stojí za zhlédnutí třeba i zbroj pro hocha ve věku 12 let, originální samurajský oděv nebo meč, kterým se ve středověku pasovalo na rytíře.
Pohled do zámecké kaple
V zadní části zámku se nachází malá kaple s hodnotnými uměleckými díly a krásným stropem symbolizujícím modrou hvězdnou oblohu. Navíc je zde ještě jedno lákadlo: když tam zasvítí slunce, část kaple se díky červeným okenním tabulím zbarví do červena.
V „nálevně“ zaujme křišťálové sklo pocházející i z českých zemí, ovšem hlavní pozornost návštěvníků upoutá obří sklenice na šampaňské, měřící 193 centimetrů na výšku!
Hudebníci za mříží
Jako jídelna, taneční a konferenční místnost na Lichtensteinu sloužil rytířský sál. „Hudebníci stáli nahoře za tou mříží. Je tam menší galerie,“ ukázala průvodkyně. Povyprávěla například i o prvním würtemberském vévodovi Eberhardovi, který mimo jiné založil významnou univerzitu v Tübingenu.
Také vysvětlila, proč je v zrcadle v sále předků díra od kulky (od 2. světové války), a upozornila i na obraz střelce z Lichtensteinu. „Všimněte si, až budete procházet kolem něj, že bude svou kuší stále mířit na vás,“ řekla průvodkyně.
Pomníky i zkameněliny
Vstupné na zámek vychází v této sezoně na 12 eur (v přepočtu asi 310 korun), senioři platí 10 a děti 6 eur. Fotografovat uvnitř se nesmí. Na požádání jsme však jako novináři získali několik snímků z interiéru od správce zámku.
Po prohlídce jednotlivých komnat si pak ještě zajděte na procházku po areálu i okolním lese. Nejenže pohodlně dorazíte na pěkná vyhlídková místa, ale dostanete se i k restům někdejšího starého hradu Alt-Lichtenstein vybudovaného ve druhé polovině 12. století. Cestou určitě neminete ani dva pomníky – první se sochou spisovatele Hauffa a druhý se zkamenělinami dávno vyhynulých amonitů a trilobitů. Přístupné jsou rovněž někdejší stáje nebo „kanónová“ věž.
Text: Jaroslav Paclík
Foto: archiv zámku Lichtenstein a Jaroslav Paclík
