V Paříži

Paříž – místo vzdělání i pro naše studenty

Česko si připomíná 15 let v Evropské unii  

 
Česká republika si spolu s některými členskými státy připomíná 15 let od vstupu do Evropské unie. Stalo se tak 1. května 2004. Vstup do společenství, které začalo získávat obrysy po druhé světové válce, nebyl jednoduchý. Naše cesta do EU trvala osm let.

Následovala složitá jednání i úprava naší tehdejší legislativy podle evropského práva. Během pátku 13. června a soboty 14. června 2003 si český národ vstup do EU schválil veřejným referendem. Volební účast byla 55,2 % a pro schválení smlouvy bylo 77,3 % voličů.

Za nejvýznamnější mezník našeho dosavadního členství v EU je považován 22. prosinec 2007, kdy se otevřely hranice a umožněn volný pohyb osob v rámci Schengenského prostoru.

Česká republika využívá řadu dotací z evropských fondů. Díky EU se také výrazně rozšířily mnohé možnosti včetně zahraničního studia. Čeští studenti se dnes mohou vzdělávat na evropských univerzitách. Kdo nechce v zahraničí absolvovat celé studium, má možnost vyjet do některé z členských zemí na tři až dvanáct měsíců prostřednictvím programu Erasmus.



Studijní pobyt v Paříži ve škole Université Paris-Est Créteil Val-de-Marne absolvovala Monika Palátková ze Špindlerova Mlýna, studentka České zemědělské univerzity v Praze (Provozně ekonomická fakulta, obor Veřejná správa a regionální rozvoj). 

Pro studenty, kteří by chtěli stipendium získat a díky EU se vzdělávat, se s námi podělila o své užitečné postřehy a poznatky. 


Důležité je rychle se zorientovat v čase a prostoru


Moniko, jak lze stipendium v Paříži získat?

Většina vysokých škol v České republice svým studentům nabízí možnosti zahraničního studijního programu a svým způsobem je propaguje. Například na ČZU se pravidelně konají informační dny o zahraničních studijních pobytech „Erasmus days“. Při nich se zájemce může zúčastnit mimo jiné prezentací účastníků programu Erasmus+, kteří vypráví o svých zkušenostech. Při volbě země, fakulty a studijního programu lze využít podstatnou část zde získaných informací.

V současné době je nabídka studijních programů, které probíhají většinou v angličtině, rozšířena už i na státy mimo Evropu. Přijímací pohovory probíhají v anglickém jazyce, nebo v jazyce, ve kterém se chystáte studovat. Můžete se vydat i do USA, Číny a jiných zemí.

Pro přijetí ke studiu je nutné splnit určité požadavky. Každá škola má jiné nároky, některá vyžaduje jazykový certifikát. Je třeba se řídit dle instrukcí na univerzitních webových stránkách. Výběrové řízení probíhá vždy půl roku až rok před výjezdem, proto si musíte vybrat hostitelskou univerzitu poměrně brzy a včas a do určitého termínu podat přihlášku, včetně životopisu a motivačního dopisu. Při pobytu v zahraniční je nutné získat předepsané počty kreditů, tzn. plnit jisté povinnosti, aby nenastala situace, že grant, respektive peníze přidělené školou, je třeba vrátit. Studenti Erasmu plní docházku na přednáškách či seminářích, zápočty a zkoušky tak, jako na domácí univerzitě.

Co musí student učinit ještě v ČR po přijetí do školy?

Po úspěšném přijetí vyplnit související dokumenty, které mají několik částí. Dále založit účet k přijímání stipendia, který musí být pouze u konkrétního bankovního domu. Vyplnit a podepsat účastnickou smlouvu. Zařídit zdravotní pojištění na celou dobu pobytu. Zjistit, kde se školní zařízení nachází a kdy začíná semestr. Samostatně komunikovat s univerzitou, přihlásit se, tedy dát o sobě vědět, ptát se, co je třeba udělat a jak se na studium fakticky připravit. Vyřešit si cestu, resp. dopravu do místa pobytu a ubytování (v Paříži poskytují ubytování pouze studentům, kteří jsou tam na rok. Ti, kteří přijedou na jeden semestr, musí sehnat ubytování na privátu).

Jak probíhalo úvodní seznámení se školou a kolektivem?

Ze školy mě pozvali do Paříže už deset dní před samotným zahájením semestru na „Welcome day“. Uvítací setkání bylo pro všechny nové zahraniční studenty všech fakult v Paříži. Bylo nás tam mnoho z různých koutů světa. Ukázali nám školní zařízení, provedli prezentaci o škole, seznámili s aktivitami, kterých se můžeme účastnit. Také proběhlo rozřazení do francouzských jazykových kurzů podle úrovně na základě písemného a ústního přezkoušení.



Měla jsi mimo školní výuku nějaký organizovaný program?

V Paříži je více organizací, které připravují pro studenty Erasmu volnočasové aktivity a setkání s cílem vzájemného seznámení. Společné procházky, výlety, prohlídky města, muzeí, plavby po Seině, výlety mimo Paříž. Kromě mezinárodní studentské organizace ESN (Erasmus Student Network), která funguje i v České republice, se nám už při vítacím dni představila pařížská studentská asociace EIAP (Échanges internationaux à Paris). Organizátoři nám vytvořili hromadnou společnou konverzaci na WhatsAppu, kde jsme spolu mohli vzájemně komunikovat a informovat se o všech akcích. Dle mého názoru to byl skvělý nápad na propojení nás všech studentů.

Programovou nabídku bylo také možné sledovat přes různé sociální sítě. Věděla jsem, kde a kdy se co koná, kam je možné ve volném čase vyrazit. Vše bylo na dobrovolné bázi. Pokud vím, studenti nabídku hojně využívali a seznamovali se. Organizátoři stále vymýšleli nové aktivity. Některé byly zdarma, jiné se sníženým studentským vstupným. Účastnila jsem se ráda. Podívala jsem se díky jednodenním i vícedenním výletům jak po Paříži, tak po celé Francii. Bylo možné navštívit Londýn, Amsterdam nebo i zajet do Belgie.

Jak bys charakterizovala docházku do školy?

Ještě před samotným začátkem semestru na naší fakultě zorganizovali vzájemné seznámení studentů s pohoštěním tradičním pro tu kterou zemi. Připravila jsem česnekové jednohubky a myslím, že měly úspěch. Zde jsem se dověděla konkrétní rozvrh výuky a blíže se seznámila s nabídkou vyučovacích předmětů, kupodivu napříč všemi ročníky. Tedy například od 1. ročníku bakalářského až po 1. ročník magisterského studia. Ve Francii, narozdíl od ČR, se chodí do školy i v sobotu. Během týdne jsem měla tři dny vyučování od 9 do 19 až 20 hodin.

Rozvrh jsem si musela sestavit sama tak, aby mi zde vybrané předměty pokryly z ČR požadovaný počet kreditů. Na mé univerzitě v Čechách je hodnocen jeden předmět zhruba 5 kredity. Obvykle máme 5-6 předmětů za semestr. Ve Francii je jeden předmět hodnocen 2-3 kredity, musela jsem proto mít třináct předmětů, abych získala požadovaných 30 kreditů. V tomto ohledu bylo studium náročnější, protože jsem měla mnoho předmětů, které jsem musela zvládnout. Včetně čtyř jazykových kurzů francouzštiny, na kterých jsme psali průběžné testy, plnili domácí úkoly a museli se na hodiny pravidelně připravovat. To však hodnotím velmi přínosně pro zlepšení mé osobní jazykové úrovně.


Z jakých zemí byli studenti v rámci Erasmu a byla jsi v kontaktu s Francouzi?

Tam, kam jsem docházela já, byli ze zahraničních studentů častí Italové a Němci, kterých byla velká převaha, dále Poláci, Američani, pár Rusů a Rumunů, jedna Češka a Slovenka. Protože byli v rámci programu Erasmus, absolvovali jsme spolu nějaké přednášky a trošku jsme se znali.

Někteří studenti z Francie, které jsem potkala, sami Erasmus v nějaké zemi absolvovali. Tak věděli o co se jedná. Věděli, že jako zahraniční oceníme pomoc, povídali si s námi. Ostatní Francouzi s cizinci moc nemluvili. Asi proto, že neuměli anglicky a předpokládali, že my moc francouzsky nehovoříme. Mohu shrnout, že na veliké kamarádské skupiny to nebylo. Měli jsme školu do večera, běžně i v sobotu, ti domácí šli do svých domovů. Studium účastníků Erasmu nebylo nijak odděleno, byli jsme zařazeni do tříd a do hodin Francouzů. Takže si troufám říci, že mnohý z profesorů ani nevěděl, kdo z nás je student na programu Erasmus.

Když jsi zmínila profesory, jací byli učitelé?

Jako studenti programu Erasmus jsme neměli svoji třídu. Byli jsme individuálně, podle toho, jak jsme si každý vybral předměty, včleněni do běžných tříd ostatních studentů. Tudíž se nevytvořila parta. Já jsem byla například na několika předmětech jako jediná „Erasmačka“. Sama jsem se jako cizinec nehlásila a učitel o mě tudíž asi ani nevěděl. Když jsem absolvovala anglicky vedenou hodinu, což byl pro Francouze také cizí jazyk, učitel občas vysvětloval výuku francouzsky. Byl tím shovívavý, protože to byl pro ně také cizí jazyk. Naštěstí mi to tolik nevadilo, protože francouzštinu také studuji.

Ze začátku semestru jsem chodila na mnoho předmětů, abych si vytipovala ty, které vyberu ke studiu. Musela jsem si udělat průzkum, co na škole vyučují, kolik je za předmět kreditů a jak hodiny probíhají. A mezi nimi byly předměty, ve kterých učitelé vyučovali akademicky a nijak cizince nezohledňovali. Lepší variantou poté bylo předmět vyměnit za jiný.

Měla jsi příležitost sociálního kontaktu s Pařížany?

Paříž je plná lidí z celého světa. Když se dva potkají, jejich základní otázka zní: „Odkud jsi?“ Snaží se seznamovat, protože sami nejsou z Paříže. Nejsou tam doma. Hned si začnou povídat, pokud cítí, že mají s kým a ten druhý pozitivně reaguje. Je to společnost otevřená pro všechny. Kromě toho samotná Paříž nabízí četné možnosti, jak využít volný čas. Pro studenty výborná zkušenost. Mnoho muzeí, objektů, památek, panoramatických výhledů atd. má vstupné pro studenty nebo dokonce i mladé z Evropské unie do 25 let zdarma.


Jak proběhlo zkouškové období?

Před Vánoci byly oficiálně ukončeny přednášky. Byl čas na samostudium a přípravu na zkoušky. Přestože jsem byla celý semestr na vyučovaných hodinách s Francouzi, zkoušky pro studenty Erasmu probíhaly odděleně. Termíny i časy byly určeny školou. Zde probíhají zkoušky za celý semestr pouze v deseti dnech. Stávalo se běžně, že byly naplánovány 2-3 zkoušky v jeden den. Při příchodu jsem se musela prokázat studijní kartou. Ověřili mě a zapsali. Většina zkoušek byla písemných, při testech nás pečlivě hlídali. A tak jsem šla z jedné zkoušky do druhé. Proti českému systému, kdy máme čas se připravit na každou zvlášť, hodnotím absolutorium dvou či tří zkoušek v jednom dni v cizím jazyce jako náročné. 

Když student vyrazí na zahraniční studijní program, většinou to znamená, že své studium doma nezakončí v řádném termínu. Je to proto, že každá škola má jiný studijní program a tudíž i jiné předměty. Proč si kooperující školy vzájemně výuku neuznávají? 

O uznávání předmětů rozhoduje proděkan pro mezinárodní vztahy na dané fakultě. Záleží, zda student žádá o uznání státnicových či nestátnicových předmětů. Nestátnicové, případně volitelné předměty z domácí fakulty jsou ve většině případů uznány v souladu s počtem získaných kreditů na zahraniční fakultě. O uznání státnicových předmětů vždy rozhoduje garant výuky mateřské fakulty a ten většinou požaduje řádné absolvování svého předmětu v domovské škole. Domnívám se, že záležitost většího provázání studia by měla být více řešena. Především sjednocení kreditového ohodnocení, aby student na zahraniční univerzitě mohl absolvovat stejný počet předmětů jako na univerzitě mateřské a získal za to rovnocenný počet kreditů.



Co hodnotíš pro sebe jako pozitivní?

Jako velice pozitivní a přínosná pro mě v Paříži byla především výuka francouzštiny. Čtyři kurzy, které jsem absolvovala, byly oddělené od anglické výuky na univerzitě. Chodili na ně studenti i z jiných fakult. Učitelé byli velice mladí, ale vedli si velmi dobře. Měli jsme čtyři oddělené hodiny týdně. Mohli jsme si návaznost vybrat, aby nám časově seděla do školního rozvrhu. Psaní, gramatika, mluvení a porozumění. Závěrečná zkouška byla víceméně formalita, protože půl roku předtím jsme plnili domácí úkoly, každou hodinu psali slohy nebo cvičení, museli se soustavně připravovat. Byl to středoškolský systém výuky, učitel nás známkoval, a tudíž nás velmi dobře znal. Věděl, kdo a jak na tom individuálně je. Z mého pohledu byly předměty vzhledem k náročnosti z hlediska kreditů podhodnocené. Za jeden kurz jeden kredit. 

Jak shrneš všechny přípravné úkony a studijní pobyt?

Je nutné vyřídit správně a bez chyby všechny související dokumenty, jednak pro zahraničního koordinátora, další pro fakultní a univerzitní studijní oddělení, pro děkana, který musí potvrdit individuální studijní plán. Znám dost lidí, které úvodní administrativa odradila od procesu vycestování. A když pominu, že se musím několik měsíců starat sama o sebe, s velmi omezeným finančním rozpočtem a nakonec studovat v cizím jazyce, hodnotím vše jako docela náročné, ale určitě velice přínosné.

Po příjezdu do země už není vcelku co řešit. Musíš se velmi rychle zorientovat v čase a prostoru. Jednak už na letišti, v městské dopravě, ve městě, ve škole. Univerzita, ta už s tebou počítá a zapojí tě do procesu, naplánuje zkoušky. Ale každá to má jinak. Já jsem si musela předměty a přednášky vytipovat a vybrat sama. Kdyby byl pro studenty Erasmu vyčleněn jeden blok, bylo by to asi jednodušší. Měli bychom stálou partu lidí, se kterými bychom absolvovali přednášky i volný čas. Víc bychom o sobě všichni věděli. Já jsem měla výuku s prváky, ale i s magistry. Některé vypsané předměty se nakonec nevyučovaly, protože nebyly otevřené. Jiné se kryly v jeden čas, proto jsem musela hledat jiné, abych splnila počty kreditů. Ze začátku pro mě bylo složité se v předmětech orientovat a vše poskládat.



Co doporučuješ ostatním studentům?

Aťsi dopředu promyslí destinaci a co od programu chtějí. Záleží, kam na Erasmus vyjedou. Dle osobních referencí jiných studentů a z webových stránek je dobře zřejmé, jak veliké rozdíly jsou v jednotlivých zemích, na fakultách, ve výuce, ve zkouškách. Existují servery, které se této tématice věnují. Studenti si poznatky sdělují a vyměňují zkušenosti. Pro mě byla priorita znalost jazyka. O Francii je známo, že má vyšší nároky a požadavky, než jsou kdekoliv jinde.
   
A moje osobní doporučení: Pokud tě láká francouzský jazyk, kultura a romantické velkoměsto, mohu ti rozhodně doporučit studijní pobyt v Paříži. Pokud jsi připraven/a získat nové studijní poznatky a nečekáš od Erasmu pouze „leháro“ u moře, Paříž je ideální výběr, kde se nudit nebudeš, protože je zde stále co dělat.

Do školy chodí i v sobotu, ale nemusíš se bát, rozvrh si sestavuje každý zahraniční student sám, tak se tomu můžeš vyhnout. Čeká tě jednoznačně jazykový posun, protože máš možnost absolvovat intenzivní jazykový kurz francouzštiny, který mi přišel velmi dobře organizovaný a vedený.

Paříž je město, které nikdy nespí, potkáš lidi z celého světa, navštívíš nespočet úžasných míst, a přesto ti to bude málo, budeš mít stále co na programu, a možná se ti ani nebude chtít domů tak jako mně.