Publicistika


Syndikát podpořil stáž novináře v Německu


Dvoutýdenní výměnnou stáž zorganizoval v roce 2015 poprvé Syndikát novinářů ČR ve spolupráci s německými kolegy ze sdružení Deutsche Journalisten-Verband (DJV) a pražským Literárním domem. Podpořil ji rovněž stipendiem. Místem pro sbírání nových zkušeností se pro jihlavského novináře stala severoněmecká města Brémy a Bremerhaven.

Bylo 12. září 2015 okolo třetí hodiny odpoledne, když jsem přistál na brémském letišti. Na severu Německa mě čekala čtrnáctidenní stáž. Zajímá vás, co obnášela? Nejen návštěvu redakce deníku Nordsee-Zeitung v Bremerhavenu, ale také zhruba desítku rozmanitých rozhovorů nebo reportáží – s místními podnikateli, umělci, vědci i sportovci.

Proč zrovna Nordsee-Zeitung? Protože pro tyto noviny pracuje moje „partnerka“ v rámci této výměnné stáže Claudia Bollmann. Ta zase dostala od syndikátů novinářů a Literárního domu možnost sbírat zkušenosti a zlepšit si jazykové znalosti češtiny po dobu dvou týdnů v Praze.


Claudia Bollmann a Jaroslav Paclík v přístavu v Bremerhavenu. Foto: Wolfgang Ehrecke


Porady vsedě? Ale kdepak 


V severoněmeckém deníku jsem mohl strávit část pracovního dne včetně porad lokální a šéfredakce. „Tady při poradách nesedíme, děláme mítinky ve stoje. Domluvíme se tak rychleji,“ říká mi například Claudia Bollmann. Vzala mně na poradu, kde se debatovalo třeba i o tom, jak se aktuálně věnovat přílivu uprchlíků, kterých přicházejí i na sever Německa tisíce.

Uprchlící, to bylo hlavní téma i na tiskové konferenci na brémské radnici, na kterou jsem se akreditoval. „V souvislosti s jejich přílivem vytvoříme 300 nových pracovních míst – v sociální sféře, administrativě i v rámci jednotlivých projektů,“ uvedli mimo jiné v půli září brémský starosta Carsten Sieling a jeho náměstkyně pro finance Karoline Linnertová. Kromě účasti na „tiskovce“ jsem se mohl podívat také po brémské historické radnici. To je mimochodem jedna z největších turistických atrakcí ve městě. Radnice byla vybudována v letech 1405 – 1410 a patří k nejkrásnějším v Německu. Dělají tam prohlídky za pět eur.


Radnice v Brémách. Foto: Jaroslav Paclík


Jaké si to uděláš, takové to máš


Několik stáží jsem už dříve v Německu absolvoval, výhodou této v Brémách byl její systém. Zjednodušeně řečeno: Jaké si to uděláš, takové to máš. Každý den jsem proto vyrážel do „terénu“ na jednu nebo dvě reportáže. A hlavně se na severu Německa zaměřil na hledání českých nebo i vysočinských či jihlavských stop.

Říkáte si, že jich tam asi moc nebylo? Sám jsem byl překvapen, na co všechno jsem narazil. Samozřejmě i s podporou německé kolegyně z Nordsee-Zeitung a také Libuše Černé, která v Brémách žije, organizuje mimo jiné tamní literární festival a je ve vedení Rady pro integraci.

V jedné z budov bývalého přístavního skladu mají také muzeum veteránů. Jedním z exponátů je také český hadraplán, prozradila mi Libuše Černá a na místo se vypravila se mnou. V expozici mají  také jiné vzácné české auto. „Tato Praga byla vyrobená v roce 1930, je na prodej za cenu okolo 20 tisíc euro,“ uvedl André Castens z centra pro automobily a mobilitu Schuppen Eins v Brémách. Dodal, že automobilových veteránům se on osobně věnuje zhruba deset let. „A můj šéf, ten je už mnoho let nadšencem do anglických vozů jako Lotus nebo Aston Martin,“ prozradil Castens.



Hadraplán v expozici brémského muzea veteránů. Foto: Jaroslav Paclík



Fotbalové stopy v Brémách



Další české stopy byly k nalezení na brémském fotbalovém stadionu. Za místní bundesligový klub Werder hraje v současnosti obránce Theo Gebre Selassie, odchovanec velkomeziřícského a jihlavského fotbalu. „Jak často se dostanete domů na Vysočinu?“ ptal jsem se ho mimo jiné ve zhruba čtvrthodinovém rozhovoru. „Na Vysočinu opravdu jenom na Vánoce nebo po sezoně v červnu. Do Česka se dostanu, když je „repre“. Jinak se to bohužel nevyplatí, když máme v týdnu dva dny volna. A máme malého syna, tak už to také není tak, že se honem můžeme sebrat a jet tam. Je to 600 kilometrů jen do Liberce,“ odpověděl český reprezentant. Na brémského stážistu si našel čas ve volném pondělním odpoledni a v kavárně nedaleko od radnice vznikl zajímavý rozhovor.

Stejné to ostatně bylo i s velkou německou fotbalovou legendou Mirko Votavou. Ten začínal s kopanou v pražské Dukle, rodina ale po roce 1968 z tehdejšího socialistického Československa emigrovala na Západ. A Mirko se stal velkou hvězdou Werderu Brémy - ať už jako hráč nebo kouč. Dodnes je v klubu aktivní, nyní jedenáctou sezonu trénuje mládež do 19 let.



Vyprodaný stadion Werderu Brémy na zápase bundesligy. Foto: Jaroslav Paclík


To byla nejúžasnější reportáž



Nemůžu ale vynechat i přímořské město Bremerhaven. Tam jsem zažil jednu z nejúchvatnějších reportáží za celou svou dosavadní novinářskou kariéru. V muzeu o emigraci a imigraci Deutsches Auswanderer Haus jsem se přesunul totiž jakoby v čase o 100 až 200 let zpátky a mohl čtenářům v Česku prostřednictvím svého článku přiblížit, za jakých podmínek se vydávali před mnoha lety lidé za štěstím do „nového světa“ v Americe.

Ta expozice stojí rozhodně za návštěvu, pokud budete moci v Bremerhavenu někdy být, ať už jako novináři nebo turisté. V roce 2007 se Auswanderer Haus stal Evropským muzeem roku. A i tam najdete spoustu českých stop zejména v historických zánamech o pasažerech lodí plujících odtud do Ameriky. Co jsem třeba zjistil? Parníkem Bremen se například 2. dubna 1930 vydal do Spojených států ledečský továrník Josef Goldstein. Zaplatil si kajutu ve druhé třídě. Luxusnější první třídou tehdy cestovala známá německá herečka Marlene Dietrichová.



Objekt "vystěhovaleckého i  přistěhovaleckého" muzea v Bremerhavenu. Foto: DAH

 

Ze severu Německa do Prahy



Novinářka Claudia Bollmann z Nordsee-Zeitung byla v České republice na stáži v první polovině prosince. Čtenářům mohla představit "zlatou" Prahu. Osmadvacetiletá redaktorka Nordsee-Zeitung umí trochu i česky, během studia strávila šest měsíců na pražské Karlově univerzitě, na stáži byla rovněž v americkém New Yorku. „Věřím, že tento typ praxe bude pokračovat i v příštích letech. Je nejen o sbírání nových novinářských zkušeností, ale i o zlepšení jazykových znalostí a navázání nových kontaktů,“ potvrdila.

Autor: Jaroslav Paclík, předseda ÚSSN Vysočina
Publikováno také v Mediažurnálu 4/2015